Historie

I tato potřeba byla podnětem k ustavení pracoviště kriminologického výzkumu. Vznik organizační základny kriminologického výzkumu představoval v atmosféře tehdejšího režimu, poznamenané ideologizací základních otázek kriminality, nesporný pokrok a z odborného hlediska průlom v chápání kriminality, která opět mohla být pojímána jako složitý a trvalý společenský problém. K vytvoření této skromné základny vedla ovšem spíše poznaná potřeba než náklonnost k oboru, který je ze své povahy vždy oborem kritickým. 

V roce 1960 byl konstituován Vědeckovýzkumný ústav kriminalistiky, původně jako ústav tří resortů - Generální prokuratury, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva vnitra. V jeho rámci se začaly rozvíjet i kriminologické výzkumy. Po roce 1966 došlo spolu se změnou názvu instituce na Výzkumný ústav kriminologický při Generální prokuratuře (VÚK) již k výlučné orientaci na kriminologický výzkum. Počátky činnosti ústavu byly spojeny s hledáním odpovědí na základní otázky teoretické i metodologické a již v této době se ústav například rozhodujícím způsobem zasloužil o zavedení systému postpenitenciární péče v Československu. Mezi výzkumy realizované ve VÚK, které v řadě věcí pozitivně ovlivnily tehdejší represivně orientovanou trestní politiku, patřily poznatky z výzkumů osobnosti pachatele, delikventní mládeže, predelikvence, kriminální recidivy, nealkoholové toxikománie a statistických analýz kriminality. 

Prvním ředitelem ústavu byl profesor JUDr. Ladislav Schubert, DrSc. (*1912 +1990). V roce 1967 nastoupil na pozici ředitele profesor JUDr. Oto Novotný (*1928 +2020) a i přes relativně nepočetné personální obsazení ústavu, které činilo okolo 12 až 14 pracovníků, podněty a výzkumná činnost VÚK stály za návrhy konkrétních řešení, např. vůči kompetencím prokuratury, činnosti a organizaci soudů, nutnosti úprav trestního práva, ale i k obecným otázkám sociální politiky nebo k přesunu vězeňství do resortu Ministerstva spravedlnosti, k rozvoji postpenitenciární péče a ustavení funkce sociálních kurátorů. Pod vedením prof. Novotného se VÚK významně angažoval i v tehdejších společenských trendech; v letech 1968—1969 vystupoval VÚK na podporu Pražského jara. 

V období tzv. normalizace po roce 1970 ideologický tlak významně zesílil, ústav byl obviněn z nemarxistických postupů a praktik a někteří výzkumní pracovníci byli přinuceni odejít. Týkalo se to také ředitele prof. Novotného. V letech 1971—1973 vedl ústav JUDr. Oldřich Suchý (*1892 +1973) a po něm dlouhou dobu prof. JUDr. Jiří Nezkusil (*1928 +2013). Nicméně zásluhou více výzkumných pracovníků se i v té době udržovala tradice empirického výzkumu a byly vytvořeny zajímavé poznatky. Jako hlavní směry byly tehdy vytyčeny výzkumy dynamiky a struktury kriminality, prognóz kriminality, společenského právního vědomí, osobnosti pachatele, recidivních pachatelů a mladistvých delikventů. Zásadní bylo, že se kriminalita nadále interpretovala jako složitý sociálně podmíněný jev; nedošlo tedy zcela k návratu ke hrubým ideologickým zjednodušením jako v padesátých letech. 

Institut pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP) je tedy pokračovatelem Výzkumného ústavu kriminologického. Díky této tradici a návaznosti je jedním z nejstarších kriminologických výzkumných ústavů v Evropě. K významným počinům, na nichž se IKSP počátkem devadesátých let podílel, patří formulace výzvy Československého helsinského výboru Právo občanů na bezpečnost, která analyzovala vývoj situace v oblasti kriminality a navrhovala celou řadu konkrétních krátkodobých i koncepčních opatření k ochraně před rostoucí kriminalitou a k její kontrole a prevenci. V počátku devadesátých let se výzkumná činnost IKSP zaměřovala více na krátkodobé projekty výzkumu ve snaze přinášet rychlé poznatky k aktuálním problémům. Postupně se ale prosazovala snaha propojit tyto výzkumy s řešením dlouhodoběji koncipovaných výzkumných projektů, jejichž realizace je páteří současného vědeckého programu IKSP. 

V letech 2000—2020 zastával funkci ředitele PhDr. Miroslav Scheinost, současným ředitelem IKSP je JUDr. Petr Zeman, Ph.D.