Vývoj trestní politiky v ČR
Obecné trendy v trestní politice
Při nterpretaci statistických údajů o trestní a sankční politice je třeba brát v potaz řadu faktorů, které je mohou výrazně ovlivňovat. Jedná se především o legislativní zněny, které mají přímý dopad na trestní a sankční politiku. V předmětném období je třeba poukázat na to, že v počátku sledovaného období se projevily významné změny v této oblasti, v souvislosti s účinností trestního zákoníku, zákon č. 40/2009 Sb. (dále TrZ), včetně zavedení nových alternativních trestů, ale také zpřísnění trestního postihu v případech recidivy. Další významnou změnou bylo zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v roce 2012.
V úvahu je třeba vzít i některé další novelizace TrZ a trestního řádu (zákon č. 141/1961 Sb., dále TrŘ), které se promítaly zejména v oblasti ukládání a výkonu sankcí. Velmi významná změna nastala od 1. 10. 202041, a to v důsledku dekriminalizace zejména v oblasti majetkové kriminality v souvislosti se zvýšením hranic škod, které jsou znakem skutkových podstat některých trestných činů. V rámci této novely však byly přijaty i některé další změny právní úpravy, které mají vliv na trestní, resp. sankční politiku, např. zjednodušení podmínek pro realizaci dohod o vině a trestu, změny v oblasti přeměn alternativních trestů, zavedení možnosti alternativ k potrestání u trestního příkazu, zpřesnění podmínek pro ukládání dalšího trestu v případě dosud nevykonaných předchozích trestů. Význam z hlediska ukládání majetkových sankcí mohlo mít též přijetí zákona o použití peněžitých prostředků z majetkových trestních sankcí uložených v trestním řízení, a její novelizace či zavedení nového druhu trestu zákazu držení a chovu zvířat s účinností od 1. 6. 2020.
Poslední významnou novelizací v tomto směru, která by se měla projevit především v oblasti sankční politiky, byla poměrně rozsáhlá novelizace TrZ, TrŘ zákona o Probační a mediační službě a ZSM dalších zákonů zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022, která se odrazila výrazně především ve změnách v rámci výkonu rozhodnutí některých alternativních sankcí, které mají dle důvodové zprávy k tomuto zákonu především přispět k vyšší efektivitě vykonávacího řízení snížením administrativního zatížení, racionalizací postupů a změnou postavení PMS (Parlament ČR, 2019). Konkrétně např. zakotvila možnost zrušit dohled či uložené přiměřené povinnosti či přiměřená omezení s ohledem na aktuální situaci a chování odsouzeného při výkonu alternativních sankcí, se kterými byly uloženy, posílila působnost a kompetence PMS, především v oblasti vykonávacího řízení. Zároveň došlo ke zrušení dohledu PMS nad výkonem některých přiměřených povinností či omezeními. Rozšířily se též možnosti individualizace některých dalších alternativních sankcí a odklonů s restorativními prvky, spočívající v možnosti jejich kombinace s dohledem probačního úředníka. Nově byla též zavedena, nicméně až s účinností od 1. 4. 2023, možnost ukládání terapeutických programů pro řidiče. Zavedla se též možnost kombinace podmíněného odsouzení s povinností zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části.
K určitým změnám došlo také v případě podmíněného propuštění a u odklonů s restorativními prvky a také v souvislosti s úpravou náhradního trestu odnětí svobody v případě porušení podmínek domácího vězení aj. Na počty osob v systému trestní justice mají samozřejmě vliv i další faktory. Jedná se zejména o vývoj evidované kriminality, kde v roce 2022 došlo k nárůstu registrovaných skutků, nicméně tento nárůst nedosáhl úrovně před covidovým obdobím. Na vývoji kriminality, stejně jako na počtech osob v systému trestní justice se podílejí také demografické vlivy. Velmi významně se v námi sledovaném období projevila amnestie prezidenta republiky v roce 2013 a dále opatření spojená pandemií covid-19 v letech 2020-2021, která se výrazně odrazila na každodenním způsobu života obyvatel ČR. Z hlediska vývoje sankční politiky je pak na místě se zaměřit i na případné změny v oblasti podílu recidivistů, resp. naopak dosud netrestaných osob, v systému trestní justice. Podíl dosud netrestaných fyzických osob byl od roku 2015 poměrně stabilní, od roku 2019 mírně klesal. Jinými slovy naopak mírně narůstal podíl osob, které se ocitají před soudy, i když již dříve byly odsouzeny. Počet dosud netrestaných osob v roce 2022, shodně jako předchozí rok, činil 35 %. Byl tak přibližně na úrovni po amnestii prezidenta republiky v roce 2013, kdy byl ve sledovaném období nejnižší. Nepatrný nárůst podílu recidivistů na celkovém počtu stíhaných osob v roce 2022 je pak možné zaznamenat i dle policejních statistik. Jako další významný faktor, který ovlivňuje konkrétní sankční politiku zejména v oblasti ukládání některých alternativních sankcí, jsou aktuální podmínky pro jejich výkon. Za typický příklad lze označit v zásadě po celé sledované období přetrvávající problémy se stabilním zajištěním kontroly trestu domácího vězení prostřednictvím elektronického kontrolního systému , které se odrazily na využívání této sankce soudy.
Vývoj trestní politiky v ČR v přepočtu na 100 000 obyvatel 15letých a starších
Z hlediska sledování počtů fyzických osob v systému trestní justice je možné konstatovat, že po dlouhodobém trendu poklesu počtů stíhaných, obžalovaných i odsouzených osob se situace poměrně stabilizovala. V případě stíhaných a obžalovaných osob bylo možné zaznamenat v roce 2019 mírný nárůst, po kterém následuje výraznější pokles v covidovém období let 2020 a 2021. Přestože v roce 2021 byla již situace z hlediska proticovidových opatření více stabilizována, byly počty osob v těchto dvou kategoriích nejnižší, což lze vysvětlit patrně i již výše uvedenou dekriminalizací. Tento vliv se zřejmě promítá i v roce 2022, kdy počty stíhaných a obžalovaných sice opět mírně narůstají, nicméně nedosahují úrovně v roce 2019. To platí jak v případě absolutních počtů, tak i v přepočtu na počet obyvatel ve věku trestní odpovědnosti (viz Graf ).
V případě odsouzených osob bylo také po dlouhodobém klesajícím trendu opět možné zaznamenat mírný nárůst v roce 2019. Naopak v roce 2020 došlo k výraznému poklesu. Poté počty odsouzených osob v absolutních počtech opět stoupají, a to i v roce 2022. Z hlediska intenzity jsou však v roce 2022 nižší než v roce předchozím.
Vývoj aplikace zkráceného přípravného řízení
Jak vyplývá z Grafu, na poč
átku sledovaného období bylo možné až do roku 2014 sledovat, že zkrácené přípravné řízení bylo dominantní formou přípravného řízení, což byl výsledek výrazného rozšíření možností ho aplikovat. V souvislosti s tím došlo i k poklesu odklonů s restorativními prvky (Hulmáková & Rozum, 2012) či problémům s dokazováním v řízení před soudem a k prodloužení délky řízení od zahájení úkonů trestního řízení (Zeman et al., 2013).
Poté, zřejmě zejména s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. Tpjn 303/2014, dochází k výraznému poklesu v jeho využívání. V podstatě po celé následující období je využívání „standardního“46 a zkráceného řízení poměrně vyrovnané – podíl zkráceného přípravného řízení je až do roku 2021 mezi 48–52 %. V roce 2022 dochází k jeho zvýšení na 55 %. Je otázka, zda se bude jednat o nějaký dlouhodobější trend. Je to i trochu překvapivé s ohledem na to, že by se dalo předpokládat, že do jisté míry poklesl počet bagatelních majetkových trestných činů, stejně jako v roce 2021, v důsledku dekriminalizace, které mohou být řešeny právě ve zkráceném přípravném řízení. Na druhou stranu je třeba říct, že s ohledem na inflaci se zřejmě vliv dekriminalizace zmírnil.
Z hlediska charakteristiky trestní politiky je třeba se též zabývat tím, v jakém rozsahu se v rámci systému trestní justice využívají i zrychlené formy řízení.
V přípravném řízení se jedná o zkrácené přípravné řízení, kde je obecně trochu menší prostor např. pro realizaci mediace či dalších činností, které mohou vést k aplikaci odklonů s restorativními prvky, i když tyto odklony lze aplikovat i ve zkráceném přípravném řízení.