Výstupy z panelové diskuse

Institut pro kriminologii a sociální prevenci uspořádal 14. května 2025 v Justičním areálu Na Míčánkách v Praze odborný workshop, věnovaný problematice obětí trestných činů v České republice. Workshop se setkal s velkým zájmem, zúčastnila se ho téměř stovka odborníků – zástupců ministerstev, Probační a mediační služby ČR, Policie ČR, státní správy, soudců, neziskových organizací a dalších.

V rámci workshopu se uskutečnila panelová diskuse, ve které pozvaní odborníci hledali odpověď na otázky, co by pomohlo zlepšit situaci obětí v České republice. Pozvání do diskuse přijala Aneta Janigová (vedoucí oddělení trestní politiky a obětí Ministerstva spravedlnosti), Marie Jarolímová (vedoucí střediska Probační a mediační služby Most), Lucie Kosová (koordinátorka kyberbezpečnosti, zájmové sdružení CZ.NIC), Jindřiška Krpálková (ředitelka organizace Pro Dialog, z.s.), Petra Presserová (zástupkyně Asociace organizací pracujících s oběťmi trestných činů – Victima z.s. a vedoucí právních služeb proFem, o.p.s.) a Jiří Vondráček (rada Policejního prezidia ČR). Panelovou diskusi řídil zástupce IKSP Michal Špejra.

Odborníci se shodovali na tom, že za poslední dvě dekády se pro podporu a ochranu obětí trestné činnosti v ČR uskutečnilo nemálo pozitivních změn, byla přijata řada legislativních opatření a uskutečněna řada strategických kroků, přesto nelze hovořit o tom, že by v ČR existoval funkční systém pomoci a podpory obětí trestné činnosti. Odborníci se dotkli několika zásadních oblastí, kde často zmiňovali na jedné straně pozitiva a zároveň negativa, spojená právě s konkrétními tématy.

Jako pozitivní a fungující byly zmíněny především:

• Legislativní zakotvení pojmu oběti a jejích práv. Jako jednoznačně pozitivní bylo zmiňováno přijetí zákona o obětech v roce 2013, kde byl definován pojem oběti a jejích práv.
  
  
• Existence sítě odborných organizací a služeb pro oběti. Co se daří na poli prevence, ale i pomoci obětem, je fungující síť odborných a specializovaných organizací, které jsou schopny saturovat potřeby nejrůznějších skupin obětí včetně obětí útoků v online prostředí. V této souvislosti byly zmiňovány také fungující krizové linky, kde se o oběti starají kvalifikovaní odborníci.
  
  
• Mezioborová spolupráce. V posledních letech se výrazněji zvýšila i mezioborová, multidiscilplinární spolupráce napříč odbornými organizacemi a dalšími aktéry, kteří vstupují do procesu řešení situace obětí. To zahrnuje také lepší sdílení či předávání informací. Vyzdvižena byla také fungující spolupráce policie zejména s neziskovým sektorem na řadě míst a předávání kontaktů obětem na neziskové pomáhající organizace.
  
  
• Změna v přístupu k obětem. Odborníky byl zmíněn pozitivní trend, kdy se téma obětí standardizuje, dostává se do mainstreamových debat a více se o něm diskutuje.
  
  
• „Ostrůvky pomoci“. Z hlediska komplexní péče o oběti byly zmiňovány tzv. ostrůvky pomoci, zahrnující veškerou péči o oběť v jednom daném místě. Tento model funguje zatím jen v určitých místech v ČR a v určitých oblastech (může jít např. o oblast domácího násilí, sexualizovaného násilí, předsudečného násilí apod.).
  
  
• Vzdělávání a růst specializace odborníků. Jako pozitivní byl zmíněn růst specializace odborníků a celkové zlepšení v této oblasti. Existuje dobře fungující systém vzdělávání v rámci Policie ČR, který aktualizuje poznatky a potřebné informace v oblasti zacházení a práce s oběťmi trestných činů.
  
  
• Práce s původci či pachateli násilí. Jako jeden z významných kroků vpřed bylo zmíněno také větší pochopení a větší podpora práce s osobami, které se dopouštějí násilí, jako určitá komplementární součást řešení násilí v rodinách, domácího násilí apod. Byl také vyzdvižen značný potenciál restorativní justice, a to především mediace v trestní justici, která má ve vhodných případech velký přínos pro pachatele i oběti.
  
  
• Nové postupy a plánované strategie. Na úrovni strategického plánování byla jako pozitivní zmíněna snaha situaci řešit prostřednictvím řady iniciativ za strany MSp, návrhů a strategických plánů, pracovních skupin a meziresortní spolupráce. Přítomnými odborníky byl oceňován zejména vznik Výboru pro práva obětí jako pracovního orgánu Rady vlády pro lidská práva, čímž může dojít k posílení hlasu obětí i na politické úrovni.

Na druhé straně seznam negativních, nefungujících či absentujících opatření a postupů byl o něco rozsáhlejší:

• Limity zákona o obětech. Jakkoli byl zákon vnímán jako pozitivní krok, měl by dle odborníků představovat jakési standardní minimum, na nějž navazují další práva a možnosti. Problémem je předně nesoulad práv oběti podle zákona o obětech a práv poškozeného dle trestního řádu, kam se práva oběti vůbec nepromítla a je v praxi složité tuto kolizi řešit. Trestní řád z hlediska práv obětí není aktuální a odpovídající potřebám praxe, zároveň v řadě případů představuje pro praxi určité komplikace. Odborníci upozornili i na špatnou definici zvlášť zranitelných obětí v zákoně o obětech, která je v praxi prakticky nepoužitelná.
  
  
• Oběti stále neznají svá práva a nedokáží je v praxi uplatnit. Stále podle odborníků trvá stav, že oběti nejsou dostatečně obeznámeny o svých právech a zároveň nejsou schopny svá práva v praxi prakticky samy uplatnit. Oběti jsou stále v pozici, kdy mají samy vyhledávat pomoc, popřípadě prostřednictvím vyhledané pomoci svá práva uplatnit namísto toho, aby jim byla potřebná pomoc nabídnuta jako připravená. Svou roli sehrává nesrozumitelnost práv, ale i např. registru poskytovatelů služeb pro oběti trestné činnosti.
  
  
• Necitlivý přístup. Jakkoli se daří v rámci vzdělávání policistů a dalších aktérů rozšiřovat jejich znalosti v oblasti práce s obětí, stále se u některých zástupců OČTŘ lze v nemalé míře setkat s necitlivým přístupem k obětem, zejména pak k obětem zvlášť zranitelným.
  
  
• Nízká dostupnost psychologických služeb, specializací a řešení specifických potřeb obětí. Kromě nedostatku psychologické pomoci chybí/jsou méně dostupná také řešení či profese/služby, které cílí na specifické potřeby obětí jako jsou např. psychiatrické služby, překladatelé, specializovaní zdravotníci, advokáti apod. Stále také není dostatek krizových linek, zejména pro případy útoků v online prostředí, případně online informace, poradny apod.
  
  
• Nekvalifikovanost některých pracovníků. U některých neziskových organizací, zvláště u některých méně zkušených, se lze setkat s nekvalifikovaným postupem pracovníků, což může oběť ještě více poškodit než jí poskytnout potřebnou pomoc. Důvodem mohou být neexistující akreditace apod.
  
  
• Nedostatek pomoci dětským obětem. Dětským obětem není věnována patřičná pozornost, chybí psychologická pomoc u dětí. Zároveň chybí specializace u aktérů na práva dětí (např. advokáti). V této souvislosti byl účastníky debaty pozitivně hodnocen vznik instituce dětského ombudsmana, který by měl fungovat od 1. 7. 2025.
  
  
• Přístup medií. Zmíněn byl také často poškozující přístup medií, která svým zjednodušováním a zbytečnou prezentací některých témat poškozují oběti a ztěžují i optimální vyřešení věci včetně trestního řízení. Na tyto skutečnosti poukazoval i výzkum IKSP a jeden z příspěvků v dopolední části workshopu, zaměřený na prezentaci kriminálních událostí v mediích.
   
• Zcela chybí celostátní funkční systém komplexní pomoci obětem. Zásadním problémem, jak bylo již zmíněno výše, je absence systémového přístupu k pomoci obětem trestných činů. Tato nedostatečnost byla identifikována již v rámci výzkumu IKSP v roce 2017, kdy bylo odborníky navrhováno zřízení tzv. trauma centra, které by řešilo komplexně péči o oběti trestné činnosti. Tato zjištění jednoznačně potvrdili svými vyjádřeními i odborníci diskusního panelu. Jak bylo zmíněno, fungují tzv. ostrůvky pomoci, ale celostátní funkční systém komplexní pomoci obětem chybí. Systém by měl být schopen komplexně saturovat potřeby obětí nejen z hlediska poskytování právních informací a pomoci při uplatnění náhrady škody, ale i pomoc psychologickou, zdravotní péči a další podle potřeb konkrétní oběti a spáchané trestné činnosti. Návrhem koncepčního řešení by mohlo být vytvoření sítě kontaktních center pomoci obětem (popř. kontaktní místa), kde by byla pomoc obětem nabízena a která by zajišťovala všechny potřebné služby prostřednictvím v místě dostupných organizací, které takové služby poskytují. Dle návrhu některých odborníků by tuto síť mohla provozovat např. Probační a mediační služba. Nicméně neziskové organizace, které služby poskytují, jsou v tomto systému nenahraditelné.
  
  
• Financování. V závěru diskuse bylo poukázáno i na nedostatečné financování v oblasti pomoci obětem. Zmíněna byla i nutnost dobře připravené zákonodárné iniciativy.
  
  
• Přístup MPSV. Přístup MSPV v oblasti sociálních služeb, jejich vymezení a poskytování dotací je dlouhodobě kritizován řadou organizací i profesí. Kritické zmínce postupy MPSV neunikly ani v naší panelové diskusi.

V závěru odborného workshopu byla v diskusi identifikována snaha na všech úrovních spolupracovat a shodnout se na vytvoření optimálního, kvalitního a funkčního řešení, z něhož by měly benefitovat oběti trestných činů jako osoby, kterým je třeba věnovat pozornost a které nemusí své potřeby hájit ani se jich složitě domáhat.

Odborná debata úzce navazovala na témata, která se v příspěvcích a prezentacích výzkumných pracovníků IKSP objevovala jako klíčová a odrážela reálné potřeby v této oblasti. Zazněla pozitivní zpětná vazba na řadu poznatků, která může IKSP napomoci upřesňovat a orientovat pozornost svých výzkumných aktivit ještě více na aktuální a palčivá témata potřebná pro praxi a pomoci tak poskytovat více relevantních, na evidenci založených poznatků.

Informace z průběhu workshopu jsou zveřejněny v samostatném článku.

Publikace z výzkumů IKSP jsou volně ke stažení ZDE.

Informace k výzkumné činnosti IKSP najdete ZDE.

Bližší informace k workshopu:
Mgr. Hana Přesličková, výzkumný pracovník, hpreslickova@iksp.justice.cz, +420 257 104 107