Je známou skutečností, že poznatky k organizovanému zločinu nejsou zdaleka vyčerpávající a nepokrývají celý rozsah a spektrum tohoto závažného kriminálního jevu. To se ostatně týká kriminality obecně, ale u organizovaného zločinu zvláště musíme z mnoha důvodů počítat s výraznou latencí. Zúžíme-li navíc zorný úhel zaměřený na organizovaný zločin pouze na statistické údaje o počtu odhalených a stíhaných, resp. odsouzených případů organizovaného zločinu, okruh poznání se ještě dále zmenšuje. 

Je třeba mít na paměti, že statistické údaje k případům organizovaného zločinu, ať už vycházejí ze statistiky Policie ČR podle tzv. takticko-statistické klasifikace (TSK), nebo ze statistiky justiční, zachycují pouze případy, které byly stíhány, resp. souzeny v souladu s dikcí trestního zákoníku. To znamená, že evidovány jsou případy, na které bylo aplikováno ustanovení § 129 zák. č. 40/2009 Sb., tedy definice organizované zločinecké skupiny, a následně byly prokázány znaky této skupiny, vymezené v tomto ustanovení. 

Mimo statistické údaje tak zůstávají případy trestné činnosti, které sice mohly vykazovat rysy organizovanosti, ale z různých důvodu nebyly buď stíhány jako organizovaná zločinecká skupina, nebo se zákonné znaky organizované zločinecké skupiny nepodařilo dostatečně prokázat. Statistické údaje jsou proto pouze částečným a dílčím zdrojem poznání problematiky organizovaného zločinu. 

Přesto je důležité je sledovat jako nezanedbatelný zdroj informací k uplatňování trestní politiky, resp. v užším smyslu k trestnímu postihu organizovaného zločinu a k tomu, jak se daří tuto závažnou trestnou činnost odhalovat, prokazovat a stíhat.