se
Prokazování subjektivní stránky trestného činu.
Stejně jako v předchozích letech se na pozvání České národní skupiny Mezinárodní společnosti pro trestní právo (AIDP) v Praze na podzim sešli přední odborníci v oblasti trestního práva a trestní justice, aby se zúčastnili tradičního diskusního setkání nad aktuálními problémy svého oboru. K tématům, která jsou předmětem častých diskusí jak v akademické sféře, tak i mezi profesemi, aplikujícími trestní právo v praxi, patří dlouhodobě problematika subjektivní stránky trestného činu, tedy zavinění, a způsob, jakým se v trestním řízení prokazuje. Na prokazování subjektivní stránky trestného činu proto bylo zaměřeno letošní diskusní setkání, které Česká národní skupina AIDP uspořádala 18. října v prostorách Městského státního zastupitelství v Praze. Opět se potvrdila šťastná ruka organizátorů při výběru témat diskusních sekání, když i toho letošního se zúčastnilo přes třicet odborníků z oblasti trestněprávní teorie i praxe. Akce se zúčastnili soudci, státní zástupci, policisté z celorepublikových útvarů, zástupci advokátního stavu, představitelé akademické sféry, pracovníci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, a samozřejmě členové České národní skupiny AIDP. Hlavní referáty přednesli členové národní skupiny - předseda Nejvyššího soud ČR prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., a partner advokátní kanceláře Krutina Múka a advokát Mgr. Ondřej Múka.
Na úvod setkání přivítal předseda národní skupiny prof. Fenyk účastníky a stručně připomenul historii národní skupiny. Česká národní skupina AIDP je spolkem, založeným jako tehdejší občanské sdružení v r. 2002. Historie národní skupiny je však mnohem delší a sahá hluboko před rok 1989. Samotná Mezinárodní společnost pro trestní právo (Association Internationale de Droit Pénal, AIDP) byla založena v roce 1924. Sdružuje individuální (jednotlivce) i kolektivní (instituce) členy. Členové AIDP z téže země se mohou spojit do národní skupiny. Česká národní skupina se podílí na činnosti AIDP. Předmětem činnosti národní skupiny je studium stavu a vývoje trestního práva doma i v cizině, včetně mezinárodního práva trestního, a podpora institucí a legislativy v této oblasti za účelem větší účinnosti ochrany společnosti při současném respektování zásad humanismu a lidských práv.
Prof. Šámal v první části svého příspěvku poskytl historický exkurs do problematiky subjektivní stránky trestného činu, včetně mezinárodního srovnání (Belgie, Francie, SRN). Připomněl, že k prokazování zavinění existuje mnoho různých teorií, jež se liší mezi jednotlivými zeměmi a někdy i v rámci téže země. Základním problémem zůstává, jak tyto teorie zjednodušit pro praktické využití v trestním procesu. Zmínil pojetí legend českého trestního práva, profesorů Miřičky, Kallaba a Solnaře, jakož i vývoj právní úpravy v období komunistického režimu. Druhá část příspěvku se věnovala aktuálním otázkám, souvisejícím s prokazováním subjektivní stránky trestného činu. Autor se zabýval hranicí mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí a dospěl k závěru, že tuto hranici nelze jednou provždy jednoznačně stanovit. Nevynechal ni koncept pravé a nepravé lhostejnosti. V té souvislosti poukázal na poněkud odlišné pojetí platného trestního zákoníku oproti trestnímu zákonu z roku 1961, který stav, odpovídající pravé lhostejnosti, podřazoval pod pojem vědomé nedbalosti, zatímco podle platné právní úpravy je tento stav třeba posuzovat spíše jako nepřímý úmysl. Závěrem varoval před neustálým doplňováním právní úpravy zavinění ve snaze ji precizovat, neboť podle jeho názoru beztak nelze nikdy v legislativě postihnout všechny eventuality, které mohou v této oblasti v konkrétních případech nastat.
Mgr. Múka pojal téma z pohledu své profese obhájce ve věcech trestních a zaměřil se především na vnímané deficity současného stavu. Připustil, že prokázání subjektivní stránky trestného činu je jedním z hlavních bodů, využívaných a někdy snad i poněkud nadužívaných obhajobou. Potvrdil myšlenku svého předřečníka o komplikacích při hledání hranice mezi nepřímým úmyslem a vědomou nedbalostí, což ovšem může mít v konkrétních případech zásadní význam pro posouzení trestní odpovědnosti klienta – obviněného. Upozornil na skutečnost, že tento problém je někdy obtížné vysvětlit i samotným klientům. Vyjádřil názor, že z hlediska posuzování subjektivní stránky trestného činu je obecně odlišný přístup orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení a v řízení před soudem. V přípravném řízení je této otázce věnována podstatně menší pozornost, přitom pro obhajobu je zřejmá a srozumitelná formulace závěrů policejního orgánu o zavinění velmi významná pro stanovení dalšího postupu. V této souvislosti ocenil rozhodovací činnost Ústavního soudu ČR, který se ve své praxi např. náležitostem sdělení obvinění z hlediska závěrů o zavinění zodpovědně věnuje. Z dalších problémů, o kterých autor hovořil, lze zmínit např. nežádoucí případy, kdy soudní znalci hodnotí zavinění, nebo specifické obtíže při posuzování zavinění tzv. bílých koní.
V následné diskusi se objevila celá řada souvisejících témat a problémů. Zazněl názor, že zatímco závěr, že zejména soudy v konkrétním případě u obviněného shledaly úmysl a nikoli nedbalost, nebo naopak, bývají pečlivě odůvodněny, při rozhodování mezi nevědomou nedbalostí a absencí zavinění obviněného již tak pečlivé odůvodnění nebývá pravidlem. Účastníci vyslechli úvahu o odlišné roli obecných soudů a soudu ústavního s tím, že korektivní činnost ústavního soudu by neměla vést ke zpochybňování schopností obecných soudů, k němuž není důvod a které může přispívat k rozkladu společnosti. Stranou nezůstala ani problematika zavinění v souvislosti s trestní odpovědností právnických osob. Zaznělo též varování před paušalizací při posuzování subjektivní stránky trestného činu, před „presumpcí zavinění“.
Diskusní setkání se opět odehrálo ve velmi otevřené a konstruktivní atmosféře. Každoroční zájem o ně potvrzuje, že i v konkurenci stále většího počtu odborných akcí má odborníkům z oblasti trestního práva co nabídnout, ať pokud jde o formát, výběr témat a hlavních přednášejících, nebo o pestré složení účastníků, jež se pravidelně projevuje v diskusi. Česká národní skupina AIDP pokládá zprostředkování takového fóra pro sdílení znalostí a zkušeností za důležitou součást svého poslání, a proto hodlá v pořádání akce pokračovat i v dalších letech.
Před samotným diskusním setkáním se uskutečnila členská schůze národní skupiny, která mj. schválila úpravu stanov národní skupiny a zvolila její nové orgány, resp. potvrdila ve funkcích dosavadní orgány i na další funkční období. Předsedou národní skupiny byl opětovně zvolen prof. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph.D., členy řídícího výboru kromě něj zůstávají prof. JUDr. Jan Musil, CSc., prof. JUDr. Věra Kalvodová, Dr., a JUDr. Petr Zeman, Ph.D.